Již dvanáct dní probíhá klimatická konference v Katovicích a navazuje tím na předešlou konferenci v roce 2015 v Paříži, která byla v oblasti globálního oteplování bezesporu přelomovou. Tehdy konference skončila 12. prosince přijetím právně závazné celosvětové dohody. Jejím klíčovým cílem je samozřejmě snížení emisí skleníkových plynů a to včetně největších světových producentů skleníkových plynů, tedy Číny, USA a Indie. Zdálo se, že je vše na dobré cestě, dokud Donald Trump 1. června 2017 neoznámil, že USA od Pařížské dohody odstupují a žádal o spravedlivou dohodu, která by nepostihla ekonomiku USA. Pozitivní poslání z Paříže, že svět se o klima zajímá a bude dle toho jednat, bylo tu a tam pryč i přes to, že nám dohoda mimo jiné přinesla velkou naději.
USA je klíč k úspěchu
Při klimatické konferenci v Katovicích zaznělo hned úvodem, že není žádný záložní plán. Očekávání je takové, že se po letošní konferenci pohne dění vpřed a státy začnou realizovat své dosavadní plány ke snížení emisí. Tentokrát ale žádný přelomový okamžik nečekejme, jako jsme jej zažili při té pařížské. Hlavním důvodem je stále fakt, že USA se nehodlá jakkoliv aktivně angažovat v omezení, ani se nechce podílet na příspěvku do Zeleného klimatického fondu, který podporuje rozvojové státy při snižování emisí. Což o to, příspěvek se dá přežít, i když bude muset EU platit o to víc, ale už teď je jasné, že bez aktivního podílení USA se klima výrazně nezmění a že znovuzvolení Trumpa by mělo nejen v rámci životního prostředí fatální následky.
Musí zakročit i EU
Nakonec i Evropa stojí před velkou výzvou. Po třech letech, které uplynuly od pařížské dohody, jsme pochopili, že nelze jednat pouze na úrovni jednotlivých států a naprosto ukázkový příklad najdeme přímo doma v České republice. Jednání se teď dlouho povleče, jako ostatně vše v politice, ekonomika radostně pokvete a příroda bude stále hynout, dokud nás někdo nedonutí, nebo nebude příliš pozdě. Během následujících let je proto klíčové, aby se změny děly na úrovni Evropská unie a omezení platilo pro všechny členské státy.
Záložní plán?
Po letošní konferenci samozřejmě vzejdou i ty lepší závěry, jako například plán Portugalska k přechodu na obnovitelné zdroje do roku 2050. Ale když vezmeme v potaz, že dnešní dopady klimatických změn jsou projevy dění před 50 lety, nebude už náhodou pozdě, pokud má takové plány pouze Portugalsko?
A jestliže nemáme záložní plán, není už na čase ho sestavit?
Tereza Skovajsová